ZEMĚDĚLSTVÍ

Úvodní stránka > Zemědělství

Zemědělství patří mezi lidské činnosti, které nejvíce ovlivňují podobu krajiny. Zemědělské plochy jsou v současnosti nejrozsáhlejší třídou krajinného pokryvu v Česku. Dle CORINE Land Cover v roce 2018 zaujímaly 56,8 % území Česka.

Třídy zemědělských ploch dle CORINE Land Cover

Ve třídě zemědělské půdy zabírá v roce 2018 orná půda 64%. Vinice tvoří nejmenší podíl zemědělských ploch a pokrývají 0,4%. Ovocné sady tvoří podobně, jako vinice malou část zemědělských ploch a pokrývají 0,6%. Louky tvoří druhou největší kategorii s 18,0%. Komplexní systémy kultur a parcel 1,1%. Jedná seplochy zahradních osad u měst a malé plochy u vesnic. Zemědělské plochy s příměsí přirozené vegetace tvoří 15,9%.

image-slider-with-thumbnail1.jpeg
image-slider-with-thumbnail1.jpeg
image-slider-with-thumbnail2.jpeg
image-slider-with-thumbnail3.jpeg
image-slider-with-thumbnail3.jpeg
image-slider-with-thumbnail3.jpeg

Vývoj zemědělských ploch dle CORINE Land Cover

Nejvyšší podíl zemědělských ploch na celkovém území kraje má dle CORINE Land Cover k roku 2018 tradičně zemědělský Kraj Vysočina (65 %), kraje zasahující do zemědělsky intenzivně využívaného Polabí (Středočeský, Pardubický, Královéhradecký) a kraj Jihomoravský. Zatímco teplé, nížinné oblasti s úrodnou půdou, mají stupeň zornění zemědělské půdy velmi vysoký (Jihomoravský kraj 81 % v roce 2018), v hornatějších a chladnějších regionech, zejména v pohraničních oblastech Česka, je významnější zemědělství na travních porostech.

Změny na zemědělských plochách

Po pádu komunistického režimu v roce 1989 započala přeměna všech hospodářských odvětví včetně zemědělství a docházelo ke změně struktury zemědělské výroby. To se v období 1990–2000 projevilo přeměnou orné půdy na travní porosty v méně příznivých (zejména horských a pohraničních) oblastech, kdy začaly plynout do zemědělství dotace v rámci Společné zemědělské politiky.Tento proces se dá označit za ekologicky pozitivní. Zemědělství se koncentrovalo do nižších poloh s úrodnější půdou. Zde však naráží na konkurenci se stavebním rozvojem a přichází o značné rozlohy zemědělské půdy.

Opouštění intenzivních hospodářských praktik v oblastech, které k tomu nebyly přírodně vhodné, jako jsou neúrodné půdy v horských oblastech je hlavním rysem vývoje 90. let. 20. století.

V posledním období 2012–2018 však dochází k přeměnám části trvalých kultur, jako jsou chmelnice či vinice, na ornou půdu. V intenzivně využívaných oblastech se pěstuje méně druhů plodin a dochází tak bohužel k unifikaci krajiny. S tím je v posledních letech spojený pokles biodiverzity, která v porevolučních letech po dlouhé době opět narůstala.

image-slider-with-thumbnail1.jpeg
image-slider-with-thumbnail2.jpeg
image-slider-with-thumbnail3.jpeg
image-slider-with-thumbnail4.jpeg
PlayPause
image-slider-with-thumbnail1.jpeg
1990-2000
image-slider-with-thumbnail2.jpeg
2000-2006
image-slider-with-thumbnail3.jpeg
2006-2012
image-slider-with-thumbnail4.jpeg
2012-2018
previous arrow
next arrow

Přeměny orné půdy na travní porosty

Po pádu komunismu započala v roce 1990 přeměna všech hospodářských odvětví včetně zemědělství a docházelo tak rovněž ke změně struktury zemědělské výroby. To se v období 1990–2000 projevilo přeměnou značné části orné půdy na travní porosty, což se dělo zejména v oblastech méně příznivých pro zemědělské hospodaření (zejména horských a pohraničních). Nejprve bylo toto zatravňování dotováno státem a pokračovalo i v dalších letech, kdy začaly plynout do zemědělství dotace v rámci Společné zemědělské politiky (Štych & Stránský, 2005; Bičík & Jančák, 2005). Opouštění intenzivních hospodářských praktik v oblastech, které k tomu nebyly přírodně vhodné, jako jsou neúrodné půdy v horských oblastech, je hlavním rysem vývoje 90. let. 20. století. Tento proces je nutno označit za ekologicky pozitivní. Zemědělství se koncentrovalo do nižších poloh s úrodnější půdou. Zde však naráží na konkurenci se stavebním rozvojem a přichází o značné rozlohy zemědělské půdy. 

19902018
  • 1.1.2. Městská nesouvislá zástavba
  • 1.2.1. Průmyslové a obchodní zóny
  • 1.3.3. Staveniště
  • 1.4.2. Zařízení pro sport a rekreaci
  • 2.1.1. Orná půda mimo zavlažovaných ploch
  • 2.3.1. Louky
  • 2.4.2. Komplexní sytémy kultur a parcel
  • 2.4.3. Převážně zemědělská území s příměsí přirozené vegetace
  • P3.1.1. Listnaté lesy
  • 3.1.2. Jehličnaté lesy
  • 3.1.3. Smíšené lesy
  • 3.2.1. Přírodní pastviny
  • 3.2.2. Slatiny a vřesoviště, křovinaté formace
  • 3.2.4. Přechodová stádia lesa a křoviny
  • 4.1.1. Vnitrozemské bažiny
  • 4.1.2. Rašeliniště
  • 5.1.2. Vodní plochy

    Štych, P., & Stránský, R. (2005). Dlouhodobé změny využití krajiny v méně příznivých oblastech pro zemědělství v kontextu vývoje zemědělské dotační politiky. In M. Novotná (Ed.), Problémy periferních oblastí (s. 61–73). Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje.

    Bičík, I., & Jančák, V. (2005). Transformační procesy v českém zemědělství po roce 1990. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje. Dostupné z: https://web.natur.cuni.cz/~ksgrrsek/jancak/download/zemedelstvi_ceska.pdf